Otevřete dveře všemu, co má odejít

I když je podzim nádhernou přehlídkou barev, ohlašuje nesmlouvavě zkracování vlády světla a prodlužování vlády noci. Disponuje zvláštní „esencí“, která nás neomylně vede od radostí smyslného a opojného léta k ne zrovna příjemnému uvnitřnění. Je paralelou skryté lesní brány, vedoucí k temnotě našich vnitřních stínů. Tou branou do černého lesa se neprochází snadno. Nechce se nám potkat se tváří v tvář se svými slabinami, vášněmi nebo neprobádanými hlubinami duše.

Pokud hledáte svůj střed a vůbec rovnováhu ve svém životě, Mabon přichází ve správný čas, abyste ji hledali v podzimní přírodě. Bez ohledu na to, jakou tradici sledujete nebo jakou víru vyznáváte, v tomto chaotickém moderním životě je ztišení stále něčím nedosažitelným, čemu se snažíme přiblížit. Můžete najít rovnováhu mezi světlem a temnotou svého vlastního života, stejně jako ji příroda nastoluje každý rok v den podzimní rovnodennosti. Kdy jindy než TEĎ je vhodná doba.

Přijměte pozvání, které nese vítr a o kterém si šeptá létající listí. Nejen naše domy volají po očistě. I na nás ulpěly během letních dobrodružství nánosy (sice ne prachu), zato stejně tíživé.

Obraz anonymního Mistra Podzimu překypuje barvami. Hřeje žlutozlatě zbarvenými korunami stromů, voní routou a heřmánkem, šustí pod nohama dubovým listím a zdobí se červenými šípky. Voní kadidlem a ohýnky po poslední sklizni. V kapsách nám zanechává talisman v podobě hmatového pokladu – kaštánku – valounku, který se vejde akorát do dlaně. Do šedivějících vlasů léta se zacuchávají pavučiny, do duší se vkrádá splín, na věšák přibude plášť.

Les kouří sváteční dýmku. Stravuje vše nepotřebné a odevzdává to v podobě husté mlhy zpět do koloběhu vody. Molová tónina deště umocňuje ten tajemný cyklus, ve kterém se barví kloboučky hříbkům a rostou dlouhonohé bedly. Motýli v ostružiní jsou posledním záchvěvem, křehkou vzpomínkou na léto. Odevzdejte vše nepotřebné, nefunkční a tíživé. Podzim shazuje listy ze stromů a učí nás, jak je dobré a léčivé občas něco ze svého života propustit…

 

Podzimní motýli
Bohuslav Reynek

Za zdmi a za ploty,
podzimní motýli,
spolu jsme skryli se,
steskem se živili.
Poslední motýli
za zdmi a za ploty
závětří hřálo nás
v nadějích samoty.
Tajemní motýli,
na dlaních jeseně
v tichu jsme zářili
zlatě a ruměně.
Podzimní motýli,
ještě mi vzlétněte,
zasviťte na chvíli
touze v tmu zakleté.

Sdílejte pomocí:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *