Aspekt „Fe“ – meteorická sprška z hvězd

Před časem jsem se zařekla, že si v rámci tréninku všímavosti každý den vyšetřím chviličku, abych se zadívala na nebe. I to jeden ze způsobů, jak žít barevněji. Je jedno, kdy během dne tento okamžik nastane. Rozbřesk má své kouzlo stejně jako západ slunce. A pokud jste si všimli, na obloze se nám v poslední době promítají dost bizarní úkazy. Některé momenty za dne zachycuji foťákem v mobilu, ale mnohem důležitější než obrázky jsou samotné chvíle zastavení. Vykročení ze zóny našeho běžného hemžení. A že mnohdy zůstávám stát v úžasu nad omračujícím výhledem. Nejokázalejší scény se nám nabízí právě teď, za vlahých letních nocí, kdy máme nad hlavou nebeskou báň posetou hvězdami. Žádné umělecké dílo toto věrně nezachytí (Mistr promine, Gogha nevyjímaje). Kolika lidem souběžně se mnou se nabízí stejná podívaná? Města nepřejí tulákům po hvězdách. Světelný smog v zastavěných lokalitách a omezení lidského oka nám znemožňuje vidět všechno, co se právě promítá na té kupoli nad námi. Třeba barvitost Mléčné dráhy na astronomických fotografiích noční oblohy mě překvapila. Když se vydáte kousek dál za město, na kopec, kde je nerušený výhled, zažijete za dobrých bezoblačných podmínek nádherné představení. Díky tomu si zase připomenu citát I. Kanta (1724-1804), kterému přicházím od školních let stále více na chuť. A tady je v nekrácené podobě:

„Dvě věci naplňují mysl vždy novým a rostoucím obdivem a úctou, čím častěji se jimi zabývá: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně.“  

Obě, jednu ani druhou nesmím hledat jako zahalené v temnotách nebo nadsmyslnu, mimo svůj obzor a pouze tušit, vidím je před sebou a spojuji je bezprostředně s vědomím své existence.
Ta první začíná od místa, které zaujímám ve vnějším smyslovém světě, a rozšiřuje souvislost v níž stojím, do nedozírnýc
h dálek se světy nad světy, systémy nad systémy, nadto ještě v neomezené časy jejich periodického pohybu, jeho počátku a trvání.
Ta druhá začíná u mého neviditelného Já, u mé osobnosti, a ukazuje mne ve světě, který má opravdovou nekonečnost, avšak je postižitelný jen rozvažováním, a s nímž (tím však zároveň i se všemi oněmi viditelnými světy) se poznávám, ne jako tam jen v náhodném, nýbrž v obecném a
 nutném spojení.“

Na letním nebi jsou od půli července k vidění meteorické roje. Nenechte si ujít pohádkovou nadílku létavic – mylně (námi laiky) vykládanou jako padající hvězdy. Jde o drobné prachové částice, pozůstatky komet, tzv. meteroidy, které při svém rychlém průletu atmosférou slibují světelnou a mnohdy i barevnou show i běžnému pozorovateli bez zvláštního vybavení. Ty nejznámější – populární Perseidy se nám  představují v celé své kráse právě v těchto dnech. Proč Perseidy? Protože radiant jejich výskytu prochází souhvězdím Persea. První zmínka o jejich pozorování v Evropě je spjatá s Itálií a svatým Vavřincem (3 století po Kristu), 10 srpna 258 byly pozorovány extra zářivé meteory – bolidy, které si vysloužily lidové označení slzy svatého Vavřince. V průměru lze pozorovat až stovku létavic za hodinu. A tato sprška z hvězd má v sobě archandělskou podstatu (Michael – podobný Bohu). Dovolme tomuto sférickému „dešti“, aby rozzářil i naše světlo.

Na závěr cituji Karla Funkeho z knihy Putování mystickým rokem: „Padání hvězd není pouhým grandiózním divadlem pro básnicky cítící lidskou duši. Je mystickou skutečností, která přináší lidské krvi posilu tvůrčího nebeského oplodnění. Meteorické železo pomáhá člověku k probuzení a posílení božského Já. Dává mu odvahu a schopnost přemoci síly nižšího já, ovládajícího pudové jednání. Železo vlévá člověku nebeský život, tvůrčí sílu a zářící duchovní sebevědomí.“

 

 

Sdílejte pomocí:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *