Na cestě

Se svou duší mohu mluvit pouze tehdy, když se společně s ní toulám pouštěmi, městy, či horami.

Brazilský spisovatel Paulo Coelho

 

Nezáleží na tom, kolik kilometrů od domova tě odvede tvá cesta, ani na tom, jestli překonáváš oceány nebo pouště. Co ve skutečnosti hledáš není připoutáno k místu a není ve vnějším světě k uchopení. Cesta je jen příležitost, kdy se poháněni proudem svých myšlenek a citů dostáváme sami k sobě. Doprovázeni tichou ozvěnou svých kroků a vědomým dechem. Cesta do vlastní duše je podobná výpravě do nejhlubších jeskyní a adrenalin zvedá rovněž tak. Je k tomu zapotřebí velká odvaha srdce, pochodeň světla a sebevláda pro chvíle, kdy naše nitro odhalí i ty největší strachy zapouzdřené v jizvách starých citových zranění. Touto cestou procházíme každý sám, nehledě na plný zájezdový autobus nebo zbytek výpravy poutníků, která je okolo nás. A má stejnou váhu a důležitost, jestli vede českým lesem nebo míří do věhlasného poutního místa. Podobně jako štěstí nenalezneme v žádném z předmětů světa, taky lásku je třeba objevit nejprve v sobě a směrem k sobě taky projevit a procítit.

V souladu s tím, jak se krůček po krůčku prosvětlují jednotlivé úrovně, když do nich pustíme světlo pochopení, dostáváme se dál a hlouběji do nitra sebe sama. Vše potřebné k svému růstu už máme totiž v sobě. S důvěrou se pusťme do této sebe objevné dobrodružné výpravy, neboť skýtá nejen místa tmavá, ale i bohatství vnitřního klidu a míru a podporu vyšších bytostí a duchovních průvodců, které si povoláme na pomoc.

Sdílejte pomocí:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *