Ve chvíli kdy píšu tento příspěvek jsem u rakouských jezer Wolfgangsee a současně v Portlandu. To první tvrzení je skutečné, pravdivé. Sedím na balkoně chalupy, kde jsou muškáty ještě v plném květu a kochám se pohledem na nedaleké horské štíty. To druhé umístění už je pravdou jen napůl. Začtená do knihy W. P. Younga – Křižovatky – ulítávám sem tam do Portlandu, i když připouštím, že lokalita v tomto příběhu hraje až druhé housle. Stejně jako mlha tady v horách svévolně zahaluje a zase odhaluje vrcholky hor a někdy i celá jezerní zrcadla, tak opředené neprostupnou bílou pavučinou zdálo se být srdce hlavního hrdiny. Nacházím tu mnoho podobností se strhující Chatrčí (The Shack 2007, české vydání 2009) a zdejší krajina jakoby samovolně dokreslovala příběh. Zdá se mi, že společně s Anthonym (hrdina prý dostal jméno po avatarovi z nejoblíbenější hry spisovatelova nejmladšího vnuka) teď rozeznávám a rozlišuji to opravdové, skutečné a ryzí od nánosů mylně vystavěných přesvědčení. Anthony je toho času “na pomezí”. Zatímco jeho tělesná schránka je v hlubokém kómatu, ocejchovaná hned trojitým verdiktem smrti, jeho duše se vydává na neuvěřitelnou cestu k sobě samému, k lásce, k Bohu. Prostřednictvím “hostování” jeho duše v dalších postavách příběhu Anthony postupně narovnává pokřivené vztahy s nejbližšími a ještě nalézá dar ryzího přátelství, lásky a soucitu.
