Od vidění barev k jejich nacítění už je jen krůček…
Barvy mě fascinují odjakživa, leč za svůj obor jsem si původně vybrala spíše černobílou grafiku.
Před třemi lety jsem ještě neměla ponětí, že budou barvy mým stěžejním tématem. Když jsem začala shromažďovat podklady ke svým přednáškám na téma barvy, bylo najednou kolem tolik zajímavého a nového o barvách v různých souvislostech. Hltala jsem zvláště vše o vlivu konkrétních barev na lidský organismus, naši psychiku a sebeuzdravování. Ruku v ruce s básničkami do dětského leporela (Chodníček z barviček) vznikaly i vedlejší „větve“ mé literární tvorby.
Vystihnout náboj barev
Dala jsem si nelehký úkol. Vystihnout náboj barev slovy. Takovéto výzvy mám ráda, jenže nešlo to tak hladce, jak jsem předpokládala. Nefungoval na to žádný vzorec ani haiku. Pochopila jsem, že za každou barvu mluví naše pocity. Nálada, jaká se vytvoří, když v barvě spočineme. A nestačí jen se zachumlat do deky konkrétní barvy, nebo se obléknout do barev a jíst barevné potraviny. Jde to ještě dál. Je potřeba pustit si je mnohem hlouběji. K srdci. K duši. A já už trošku vím, jak na to. Přijďte na Pastelkování a vyzkoušejte si takové setkání s vaší barvou. A která by to asi byla?
Barevné básničkohraní/nevzdávám to
Žlutá barva umí jásat,
bystří rozum,učí chápat,
rozveselí, zahřeje
slunecně se usměje .
Zelená je barvou
smaragdovych moří,
nadějí všech básníků,
silou, která tvoří.
Červená je odvaha,
která v srdci dřímá,
oheň vášně rozpoutá,
burcuje i jímá.
Ubrus v barvě oranžové
k hostině zve dnes,
přátele staré i nové
dohromady svede ples.
Modrá barva ta snem voní,
tiší mysl, jemně zvoní,
ukolébá do noci,
nervům umí pomoci.
Okoukala na obloze
všechny možné tóniny –
zářivé pro inspiraci,
pokoj od mořské hlubiny.